Rok 2016

Leden. Restart.

Začátek roku 2016 se pro mne nesl ve znamení rozhodnutí přestat po skoro osmi letech pracovat pro w3w. Nebylo to snadné rozhodnutí. Osm let je dlouhá doba a člověk si zvykne. A to je ten kámen úrazu.

• Zvykl jsem si na to, že o projektu už všechno vím.
• Zvykl jsem si, že se skoro každý problém, na který narazím už jsem někdy viděl.
• Zvykl jsem si na to, že znám kolegy v týmu a vím, co od nich čekat.
• Zvykl jsem si na to, že se projekt s historií prostě nedá za víkend přepsat na poslední nový framework.

A to byl problém. Vývojář se musí neustále posouvat, vzdělávat a získávat nové zkušenosti. Takže nastal čas vystoupit z komfortní zóny. Dotáhnul jsem rozdělané věci a od března jsem měl volno.

Chtěl bych tady poděkovat všem z w3w za to, že jsem s nimi mohl pracovat a že mi pomáhali se zlepšovat. Speciálně díky Ondrovi a Michalovi za to, jaký mají k vývojářům přístup. A taky za to, že mi ukázali, že člověk nemusí dělat v Googlu nebo Facebooku, aby mohl být hrdý na firmu, kde pracuje.

Březen. Leháro.

Březen - měsíc na Kanárech! Stala se z toho už taková hezká tradice. Každý rok odjedeme s Lenkou v době, když je v Praze nejošklivěji, za teplem na jih. Letos to byla jízda - speciálně když jsme zrovna jeli na výlet v pěti ve Fiatu Panda! Do toho auta snad montují motory z mopedů.

Díky Ondro, Kačko, Ondro, Renčo, Tome, Kláro a Lenko za skvěle strávený měsíc.

Když už jsem byl v březnu v tom dělání velkých rozhodnutí, tak jsem se pustil i do dalších. Takže jsem na Kanárech Lenku požádal o ruku a ona kupodivu i přes všechny moje vady souhlasila :)

Díky a snad tě nezklamu!

Na Kanárech jsem měl dost času víc přemýšlet o tom, co chci dělat. Došel jsem k tomu, že byla chyba po návratu z Anglie rovnou nastoupit zpátky do práce a nedat si chvíli oddech. Takže jsem se rozhodl, že si udělám tříměsíční prázdniny. Tedy ne volno, ale prázdniny (od slova prázdno).

Duben. Prázdniny.

Vyprázdnil jsem si plány do budoucna, vyprázdnil jsem si kalendář, vyprázdnil jsem si věci v TODO a dělal jsem 3 měsíce jen to, na co jsem měl momentálně náladu. Plány na to, co budu po těch třech měsících dělat, jsem úplně vytěsnil. Když jsem neměl ten den náladu, tak jsem odpoledne proležel na gauči, popíjel čaj a přemýšlel. Neskutečné množství volného času mi umožnilo jeho část investovat do věcí, ze kterých zdánlivě nebyl žádný přínos. Připravil jsem třeba servery pro mojeskoly.cz - to je projekt, který pomáhá rodičům vybrat ideální školu. Rozjeli jsme ho s partou okolo Včelky před pár lety na PragueHacks hackatonu. Také jsem se zúčastnil AT&T V4 hackatonu. Náš tým bohužel skončil těsně pod bednou, ale vyhrál jsem ve slosování Nanodegree kurz na Udacity (díky kterému jsem později zjistil, že vývoj pro Android pro mě nebude).

Když bylo venku krásně, tak jsem za kamarády na pivo na druhé straně Prahy vyrazil pěšky. Vůbec jsem hodně chodil. Třeba jsem šel 10 km z Bohnic na Symfony meetup do CDN77. Tipuju, že jsem nachodil určitě přes 500 km.

Volný čas jsem celý rok taky využíval na potkávání s lidmi. Typicky jsem řekl, že si nepůjdeme "někam sednout", ale půjdeme se "někam projít". Na povídání za chůze je něco zvláštního. Přijde mi, že se během toho člověk dostane k mnohem hlubším tématům. Často jsme mluvili o tom, co děláme, jaké máme plány, co je pro nás důležité a co chceme dokázat. Těch setkání bylo tolik, že za ně poděkuji všem naráz.

Díky vám všem! Bez vás by pro mě bylo mnohem těžší si utřídit priority a myšlenky.
Ale přeci jen jedno konkrétní poděkování - Kačce Bláhové. Naše společná procházka byla hodně obohacující a nabídla mi úplně jiný pohled na věc.

V květnu se mi nevyplatila moje důvěra v britskou racionalitu. Úspory z doby práce v Anglii jsme drželi v librách. Nevěřil jsem, že by Británie mohla odhlasovat Brexit. No, aspoň jsem se poučil a výsledek voleb v USA mě překvapil o dost méně. Přišli jsme vlastně ze dne na den o čtvrtinu úspor. Puf!
Vlastně si nejsem jistý, jak se z toho poučit. Beru to prostě tak, že jsem diverzifikoval rizika a jedno z těch rizik se nevyplatilo. Vlastně je to lepší varianta, než kdyby šla do kytek koruna :) (kdybyste měli tip na to, co teď s librami, tak mi pingněte třeba na twitter @tomasfejfar).

Červenec. Jedeme dáááál!

Tři měsíce utekly mnohem rychleji, než jsem čekal. Na začátku jsem si říkal, jestli se třeba nebudu nudit. Naprosto lichá obava. Hodně jsme cestovali a navštěvovali známé. Neuvěřitelně jsem si to užil a každému bych něco takového doporučil. Je to úplně jiný pocit než týdenní dovolená. Nicméně každá sranda jednou skončí.

Končil červen a já jsem měl přejít z prázdného prázdninového módu do módu plánovacího. Ze začátku mi to moc nešlo. Tak jsem to odložil a místo toho jel na vodu, týden na čundr, byli jsme s Lenkou v Paříži, v Benátkách, na svatbě na Slovensku, pár dní v Maďarsku, týden u kamaráda v Anglii (díky Martine F.), atd. Sice jsem tu a tam promýšlel co s životem, ale i tak jsem plánování jsem úspěšně zprokrastinoval až skoro do konce srpna :)

Poučení:
Každou srandu jde o měsíc prodloužit. Ale pak stejně skončí.

Září. Vítej zpátky v realitě.

Pět měsíců nicnedělání je fakt dlouhá doba. Je tak dlouhá, že vám úplně zrestartuje návyky. To pro mě bylo skvělé, protože to znamenalo, že jsem zapomněl všechny zlozvyky, které jsem měl. A ty nové se ještě nestihly zažrat. Takže jsem toho využil a v rámci restartu života jsem se rozhodl ho rovnou trochu víc zorganizovat. S tím mi (u po několikáté) zkoušel pomoct Martin a zprvu se to moc nedařilo. Přeci jen to byl z nuly na jakoukoli organizovanost trochu šok. Ale postupně se to zlepšovalo.

Namlsán prvním úspěchem a nově nabytou kontrolou nad vlastním časem jsem si nabral spoustu činností. Přednášení na srazech, návštěvy a pomoc kamarádům a v neposlední řadě pomoc s koučováním na Symfony kurzu pro Czechitas. Šlo to dobře. Do toho jsem měl pár dalších projektů, které jsem dělal, protože jsem měl spoustu času.

Kdybys pořád jen nedržkoval

Nedržkuju pořád. Jen když cítím příležitost něco změnit k lepšímu. Měl jsem nějaké návrhy, co zlepšit na Czechitas Symfony kurzu. Ty jsem průběžně při několika příležitostech vysypával na Tomáše Votrubu, který ho organizoval. Tom se nenechal zastrašit a dal mi jasně najevo, že pokud si chci stěžovat, tak mám přiložit ruku k dílu. Navrhnul, že klidně můžu školit já, pokud se mi do toho chce. Budu mít šanci si vyzkoušet, jestli to dokážu. What an unexpected turn of events!

Tome, díky. Když jsem ze začátku vlastně spíš hejtoval a nebyl jsem moc konstruktivní, tak ses na mě nevyprdnul, ale zkoušel jsi mě namotivovat. Pomohl jsi mi uvědomit si, že je potřeba být součástí řešení, pokud chci něco změnit. Myslím, že mě to hodně posunulo. Díky!

Tak jsem se teda pustil do organizování školení PHP pro Czechitas. A povím vám, zorganizovat takový kurz, to není sranda. Je potřeba sladit možnosti, čas a názory spousty lidí. A spoustu věcí musíte rozhodnout, aniž byste věděli, jak je to správně. Nakonec jsem v kurzu (na přípravě, domlouvání a plánování) utopil větší část měsíce, odhadem tak 60 hodin čistého času. Ale stálo to za to. Zjistil jsem, že mě hodně baví předávat své znalosti dalším lidem. A co víc, že mi to jde.

Díky všem, kdo mi s organizací pomohli (jmenovitě Tomáš Kormaňák, Honza Endel, Petr Pavel, Štěpán Kočí, Martin Zlámal a Hanka Klimentová).

Aktuálně za sebou mám už několik školení na kterých jsem si ověřil některé hypotézy, které jsem měl, a odhalil chyby, které jsem dělal. Naneštěstí jsem si během nich také uvědomil, že většinu věcí, které umím, jsem se naučil v praxi. A že bych asi nedokázal školit něco, co jsem sám neotestoval v provozu. Takže asi bude lepší dodávat kód pro nějakou firmu, která bude v pohodě s tím, že k tomu budu ještě školit. Posouvat se a současné předávat znalosti dál. Takže na další měsíce jsem si dal předsevzetí zkusit přestat odmítat nabídky od firem :)

Listopad. Clock's ticking.

Kurz sežral mnohem víc času, než jsem plánoval. Začal jsem být trochu nervózní, že nestihnu jeden z velkých projektů, který musel koncem roku běžet. A do toho jsem měl naplánovaný víkend v Drážďanech na The Baseballs a výlet do mnichovského Googlu za Tobíkem. Začal jsem makat.

V tom se jako blesk z čistého nebe objevil doktor Hrom. Akorát to teda nebyl doktor Hrom, ale byl to zase Martin. Z mých občasných výlevů frustrace z nefunkčního kódu, které jsem mu tu a tam posílal na chat, nejspíš odtušil, že potřebuju trochu pomoct. A pomohl zásadně. Ne, že by za mě udělal nějakou práci. Naopak. Spíš mi ji přidělával. Ale reviewoval mi kód, dával mi feedback, několikrát jsme odpoledne strávili laděním nějaké zapeklitosti po Skypu. Prakticky mě v programování posunul za 2 týdny o několik měsíců. A do toho mi ještě mentoroval organizaci času.

Takže díky Martine, doufám, že ti to někdy budu moct nějak oplatit.

Na konci listopadu jsem se potkal s několika lidmi ohledně nabídky práce. Většinou bohužel dohoda ztroskotala na neochotě pochopit, že vývoj software není práce v supermarketu (tedy, že hodiny v kanceláři nejsou 1:1 odvedená hodnota). Případně se mi nelíbil trh, na který software mířil. Nebo si pod "flexibilní pracovní doba" představovali "osm hodin můžeš udělat do devíti do pěti nebo od osmi do čtyř". O tom, jak jsem se rozhodl, že nebudu dělat lichvářské půjčky, životní pojištění, farmaceutické weby a podobné evil věci se rozepíšu někdy jindy (pro ty, kdo byli na mé přednášce na Skrz Dev Cirkusu - vzor Memento).

Posledního listopadu jsem měl schůzku s Kamilem Demuthem z Driveto.cz. Podle plánu jsem na něj rovnou vybalil, že tu a tam chci školit a že jsem na jaře měsíc na Kanárech. Kupodivu se netvářil, že by ho to nějak odradilo. Slovo dalo slovo a od ledna pomáhám lidem zpříjemnit nákup auta. Mysleli jste si, že prodej auta přes internet je problém? Není. A pokud je, tak brzy nebude. Prostředí neustále se vyvíjejícího startupu je výzva, ale zároveň mě hodně baví, že jsem blízko businessu a produktovým rozhodnutím.

2017

Minulý rok byl jako na houpačce. Byl to rok změn a rok lidí. Těším se na to, co přinese ten letošní.